Počátkem 20.století dochází v Bohumíně k velkému průmyslovému rozvoji. Již v roce 1885 se začínají na pozemcích sousedících s Košicko-bohumínskou drahou stavět tovární objekty. Prvním a tudíž nejstarším provozem se stala rourovna, v níž se vyráběly plynové a kotlové trubky. Spolu s rozvojem průmyslu a dopravy roste počet obyvatel a objevuje se nedostatek v kapacitě škol.

Ve snaze čelit nedostatku učebních prostor byla dne 15.září 1906 zřízena v jedné místnosti Rourovny Alberta Hahna pobočka první třídy. Dne 15.září 1907 došlo ke zřízení druhé pobočky a na Bezručově ulici se začala stavět školní budova, která byla dokončena v roce 1908, to je v roce 60.výročí nastoupení císaře Františka Josefa I.na trůn. Proto škola získala čestný titul “ Kaiser Jubileums Volkschule“ ( Jubilejní obecná škola Františka Josefa I.) a v jejích prostorách byl slavnostně zahájen školní rok 1908/1909 dne 4.října 1908, kdy byla škola otevřena a vysvěcena.

Od roku 1910 byla ke škole přistavěna přístavba a škola byla rozšířena na pětitřídní. Na podnět Matice Osvěty lidu zřídila obec podle výnosu zemské školní rady čís.3259/I-II ze dne 6.října 1920 veřejnou českou dvojtřídní občanskou (měšťanskou) školu chlapeckou a dívčí. Škola byla umístěna v prvním poschodí bývalé německé školy, jejíž provoz musel být pro nedostatek žáků zastaven na Bezručově ulici u Rourovny Alberta Hahna. Ředitelem se stal Bedřich Štětina, odborný učitel občanské školy v Orlové.

Již od 21.listopadu 1921 začala v obci Šunychl-Bohumín-nádraží učit česká živnostenská škola pokračovací. V prvních dvou letech užívala budovy bývalé německé školy na Bezručově ulici.

Ve školním roce 1922/1923 bylo české státní reformní gymnázium s rostoucím počtem tříd umístěno v budově bývalé německé obecné školy na Bezručově ulici.

Ve školním roce 1924/1925 byla v budově školy umístěny:

• I.česká menšinová škola obecná s expositurou na Bezručově ulici, jejímž řídícím učitelem byl František Solnař.
• Německá menšinová škola obecná s expositurou na Bezručově ulici, jejímž řídícím učitelem byl Alois Swiba.

Po polské okupaci Nového Bohumína v říjnu 1938 byly všechny české školy okamžitě zrušeny a podle evakuačního plánu museli město okamžitě opustit všichni čeští učitelé a profesoři. Budovy českých škol byly zabrány a a používány k různým účelům. To se opakovalo i po rozpoutání druhé světové války v září 1939.

Po osvobození Nového Bohumína Sovětskou armádou v roce 1945 byly zase rušeny německé školy a začaly se obnovovat české školy.

Od roku 1959 jsou v budově školy vyučováni žáci 1.-5.ročníku. V roce 1992 je otevřena přístavba školy, ve které je umístěna moderní tělocvična, několik učeben a plynová kotelna. Začíná zde působit také elokované pracoviště Pedagogicko psychologické poradny Karviná.

1.1.2003 byla usnesením Zastupitelstva města Bohumín zřízena příspěvková organizace pod názvem